Četl jsem ten článek, ale zpravodajci neříkají nic nového. Chápání toho, že velmoc rozumí jen síle, která je s ní tak nějak rovnocenná, je přeci logické a mělo by to být alf a omegou v myšlení každého vrcholného politika na obou stranách. Je logické i to, že neobratnost ve vztazích s velmocí se nevyplácí, protože velmoc využije každou skulinu k tomu, aby jí vyplnila, případně využila ve svůj prospěch.
Jenomže blog ale mluví o něčem jiném a chytá se do stejné pasti, kterou kritizovali tii zpravodajci.
Už ohledně Pobaltí, je jasné, že přijmutí těchto států do NATO nemělo vojenský význam, jen vyvinutý tlak na RF, aniž RF v té době se nějak proti těmto státům profilovalo. A velmoc velice dobře pozná, jestli je to z vojenského hlediska užitečná akce nebo jen nabubřelý politický záměr. Je to směšné, protože ty země jsou z vojenského hlediska nebránitelné, ani nemají v dnešní válce geografickou hodnotu nárazníkových států, snad částečně vyjma Lotyšsko. Když bude RF chtít, dokáže je vnitřně politicky rozložit navzdory NATO, už jen díky ruské menšině, která tam žije v určitém občanském vakuu a nejsou plnoprávnými občany toho státu. A nic s tím nikdo neudělá, protože např. Lotyši jsou historicky stejně protipolští jako protiruští, např. Je možné si také všimnout, že tyto státy neudělaly ani naoko pokus integrovat svoje ozbrojené síly.
Čistě vojensky je RF na pobřeží Baltu za jeden den. Ale proč by to dělala? Proč by riskovala jakousi neomezenou partyzánskou válku se vším možným? Komu by se to vyplatilo?
Ukrajina je ovšem jiná třída a tak události se vyvíjí podle toho. V těch lidech na obou stranách hranice stále žije válka. U každého s jinými spojitostmi, ale výsledek je stejný: slovo "fašisté" se objevuje na obou stranách konfliktu a dokonce i v tom pozitivním, v jakési sounáležitosti s vývojem v II.SV., tedy odporu proti Rusům, ač se jednalo o bolševiky všech národností co jich SSSR tehdy měl.
Čili, jde jen o přetahování, zatím a Západ ten kratší konec má.
